Barvářské zkoušky honičů v Hlavenci

06.11.2010 20:20

Zkoušky se konaly 31.října 2010. a předcházelo jim pilné trénování. Téměř denně jsme chodili do lesa poblíž Nojoridu. Za deště, za šera, přes bláto, přes louže. Občas bylo i pěkně, ale moc pěkných dnů nebylo. Nejhorší byla situace, kdy jsme byli nuceni trénovat večer po šesté hodině, měli jsme poslední dobou asi hodinu do tmy. Přišli jsme do lesa, odložili psy, mezitím našlápli stopu, následně vystřelili dělobuch a sledovali jak se naši bíglíci chovají po výstřelu. Po odložení jsme prošli stopu a nakonec trénovali chůzi u nohy a poslušnost. A byla tma. To je zhruba v kostce náš denní program. Opravdu se nevyplatí nic šidit. Nejít za deště není rozumné, pokud by u zkoušek pršelo, nemusel by bíglík "fungovat" dle představ páníčka. Nesmělo se opomíjet i mnoho detailů, jako je očištění místa odložení od jehličí, větviček, mravenců a jiných drobností, které by ho mohli rozptylovat či donutit opustit místo odložení. Jakmile to jednou udělá, pak si to dobře pamatuje a může to zopakovat. Pokud nebudete střílet při tréninku, pak se bíglík může leknout tak, že vezme do zaječích. Zkrátka při tréninku se opravdu doporučuje přečíst si zkušební řád, různé diskuse a poté trénovat dle nejlepšího svědomí.

Zpět ke zkouškám. Nedělní ráno bylo klidné, bez větru (rádio varovalo před orkánem, který lámal stromy na Moravě, tak jsme měli klid). Chladno bylo, to jo :-) Sraz u hospody v Hlavenci byl naplánovaný na osmou ráno. Nikdo se nezpozdil a tak jsme se postupně představili rozhodčím (rozhodčí předložili očkovací průkazy, zkontrolovali feny zda nehárají atd.) Nic náročného, většina byla okamžitě "odbavena" a čekala na zahájení. Kolem deváté se zvedáme a přesouváme na místo zkoušek. Je to hned za dědinou, ale aby se nic nezdržovalo, sedáme do aut a přejíždíme s kompletním vybavením. Přijíždíme k lesní cestě a jde se na start. Zde nás již čeká losování pořadí, podle kterého půjdeme na jednotlivé zkoušky. Celá skupina se dělí na dvě party, jedna začíná dosledem divoké zvěře a ta druhá odložením a chůzí u nohy. Edita losuje 3 pro Ruffíka a já 6 pro Hagrida. Na nic se nečeká a odchází se na zkoušky. Holka s číslem jedna přichází během první půlhodinky a nese špatnou zprávu, neuspěla jsem, můj pes se bojí kance a nedosledoval stopu. Nikdo neví jak si vede "2" či Edita s "3". Postupně se objevuje "2" splnila, za chvíli Edita mává větvičkou, též splnila. Nastupuje Ruby s páníčkem, mají "4", mizí v lese po chvíli zmizí na stopě i Urýsek s paničkou a už je tu rozhodčí pro stopu č. 6. Za námi už se připravuje i Oxxy se sedmičkou.

Dávám klobouk z hlavy a z mých úst zaznívá: "Pane rozhodčí vodič Marek Šmíd se psem Highlander z Brány Krušnohoří je připraven k dosledu postřelené zvěře. Pes je vodič". "Děkuji, nastupte prosím na stopu, začíná v těchto místěch". A jde se. Hagy již čichal stopu chvilku před tím, takže ihned ví, kam má jít. Stoupnu si na místo nášlapu, nechám jít Hagyho na celé vodítko (asi 6m) a jdeme. Je znát, že má jasno a ví kam jde, proto ho nijak nebrzdím. "Stopa", "hledej", "pašák", "šikulka" slovy šetřím, abych nerozptyloval. Hagy asi v polovině pomalu brzdí, odskočí si na malou a pokračuje (později se dozvídám, že je to dobře, pes tak dává najevo, že si je jist stopou a tudíž si může i odskočit, proto není dobré psa z čůrání stahovat vodítkem). Hagy nasává na další etapu. Jde občas malinko "šejdrem", ale je to způsobeno i menším větrem, nicméně se stále drží ve stopě a tudíž bez většího zaváhání dohledá i našeho kanečka. Má o něj zájem, očichává a to se rozhodčímu líbí. Stoupám si za kance i s Hagridem, sundavám klobouk a rozhodčí mi dává větévku za klobouk, druhou pak pro Hagrida za obojek: "...a noste jí hrdě až do slunce západu".

Přichází i okamžik dalšího posouzení: chování u postřelené zvěře. Hagy se kance moc nebál, je jasné, že se s ním hned nelísal, ale došel až k němu, očuchal a pak zůstal v klidu. Prasátko nenačínal, neutekl od něj, takže i zde jsme uspěli. Sám jsem byl překvapen jak to Hagridovi šlo. Fakt ho to bavilo. Dostali jsme 4 za dosled, 4 za chování u střelené zvěře i 4 za poslušnost. Stál mi vždy při boku a čekal na další povely. První část zkoušek byla za námi a tak se šlo na start. Všichni už čekají na náš výsledek.

Edita mezitím nastoupila do druhého kola na chůzi u nohy a poslušnost. Za půl hodinky jsme nastoupili i s Hagridem. Nebylo to snadné, protože před námi to neudělal Urýsek a bylo mi to líto. Hagy sedl k noze, poslechl si mé hlášení pro rozhodčího. Chůzi u nohy jsme zvolili s vodítkem (bylo to pro jistotu, v lese bylo dost pachů co dovedly oblbnout psy). Odložení jsme nahlásili na volno. Tím jsme malinko zaskočili rozhodčího, ale nechal nás za tímto názorem. Jde se. Hagy k noze a zůstaň u nohy. Vycházím, dávám si v klidu ruce do kapes, protože Hagy je opravdu klidný. Prokličkuji mezi pár stromy, udělám kolečko a vracím se k rozhodčímu. Je spokojený a už při mé otočce mi vychází vstříc a ukazuje mi na jiné místo, "zde odložte Vašeho psa". Hagy najednou zavětří nějakou zvěř a furt načuchává. Rozhodčí se ptá "trváte na odložení na volno?". "Ano, já mu věřím". Hagy je stále neklidný. Volím místo poblíž, očistím ho od větví nohou, dávám Hagridovi rozkaz "zůstaň odložený" a vzdaluji se. Byly to nervy, Hagy stále větřil nějakou stopu či zvěř. Drží pět minut, padá výstřel z kulovnice. Hagy je stále na místě kde má být.  Dalších pět minut strachu a je to. Hagy sice neseděl v klidu, ale za odvahu jsme si prý zasloužili 3. Vracíme se zpět na start, odevzdáme kartičku s výsledky. Za chvíli se dozvídám, že jsem odložil Hagrida jako jediný vůdce, prý mám velkou naději zvítězit. 

Co je zajímavé, opravdu jsem nešel zvítězit nebo soutěžit. Šlo mi o to složit barvářské zkoušky honičů, protože si to Hagrid zaslouží. Je to poslušný i když trochu tvrdohlavý pes. Pes který má v sobě charisma a zkrátka si složení zkoušek v rodokmenu zaslouží. Tento rok jsme Hagrida brali sebou na výstavy, ale nevystavovali jsme jej. Příští rok to bude jinak. Hagrid má skvělou postavu, je to pes co by měl mít potomky a ti by měli být hrdí na to co jejich "taťka" dokázal. No dost nostalgie. Postupně docházeli všichni s výsledky, jedni se radovali, jiní byli smutní i přesto, že uspěli. Ruffík měl smůlu, že načichl něco zajímavého právě ve chvíli, kdy měl jít volně u nohy. Jsou prostě dny, kdy přírodě neporučíte. Díky této maličkosti se posunul z předních míst na místo poslední, které "splnilo" barvářské zkoušky honičů.

Počasí bylo na jedničku, pokud tedy beru jiné dny. Svítilo sluníčko, buřtíky jsme si také opekli. Na zkoušky přijela Oki, Ronni, Ruby, Oxxi, Urýsek, Ruffík a Hagrid. Tito všichni jsou z chovné stanice Z Brány Krušnohoří a byl to skvělý tah majitelky stanice, že nás všechny dokázala naladit ke zkouškám a díky této týmové přípravě na facebooku jsme se dokázali hecovat, probírat nesnáze, posbírat praktické rady dokázat, že to jde. Zkoušek se nikdo bát nemusí. I Urýsek, který zkoušky neudělal je důkazem, že se vše má brát s rezervou, kárat psa za nesložení nikdo nebude, páníčka také ne. Co se nepovedlo Urýskovi letos, to dokáže příští rok. Já si aj myslím, že byl nejmladší člen zkoušek a pokud má všímavé pánečky, kteří se mu věnují, chodí s ním na vycházky a tráví volný čas, pak je pro něj opravdu těžké vidět jak jde panička někam do lesa, bez něj, jen tak ho tam nechá, ani se neotočí, on tam musí být sám, úplně sám, vidí jen čepec, pak rána a už je mu smutno, kňukne, ještě jednou, furt nic, nikdo nejde, kňuknu nahlas třeba mne uslyší, nic, knííknu na celý les,... a bylo to. No je to těžké, uznejte sami. Velmi mne překvapila paní Krejzková, vzala na zkoušky rovnou dva psy, oba zvládla provést zkouškami aby prošly. 

Vzdáme hold i rozhodčím, je to asi těžké rozhodcovat hromadu tvrdohlavých bíglů. Chtít po takové hromadě 100% výsledky. Nicméně se povedlo dotáhnout do konce, až k vyhlášení výsledků. 

Vyhlášení bylo pod pomníkem svatému Hubertovi, (je to zvláštní pomník sv. Hubertu, který vystavěl hrabě Spork na obrubě staroboleslavských lesů v Hlavenci roku 1723. Při té příležitosti založil též lovecký řád sv. Huberta, který měl obnovit lovecké tradice nejstaršího hubertinského řádu, původně založeného roku 1444 bavorským vévodou Berhardem V., ale v roce 1609 smrtí posledního mužského potomka zaniklým.) To je památné místo, co? A právě tam obdržel náš Hagy 1. místo společně s pohárem. Právě tam udělali zkoušky Ronni, Ruby, Oki, Oxxi z Brány Krušnohoří a další bíglíci. Děkujeme i majitelce chovné stanice Z Brány Krušnohoří za opravdu poctivé povzbuzování ke zkouškám, pomoc u našich dotazů, zapůjčení petard a startovací pistole :-)

Zde je i několik fotografií, moc jsme toho nenafotili a tak jsme použili fotky dalších členů Brány Krušnohoří. 

BZH Hlavenec - Beagle club

Lovu zdar! 

—————

Zpět


Kontakt

Edita Mazálková

Podbřežice 78, 683 01 Rousínov

+420 777005333


Naše malá rumunská zahrádka :-)

Co se urodilo?

29.08.2009 20:40
Člověk by řekl, že se zde budeme bavit jen o psech, ale chceme tento web věnovat i našim rodinným známým. Mnozí z Vás ví, že bydlíme v Rumunsku na pár let, protože jsme zde otevřeli velkoobchod. Našli jsme si tu domeček, společně s firemním sídlem, a teď tu již jeden rok pobýváme a žijeme "tak...

—————


Highlander z Brány Krušnohoří

Ch Highlander z Brány Krušnohoří - (chovný pes/Breeding male)

Ch Highlander z Brány Krušnohoří - (chovný pes/Breeding male)
  Srbský šampion krásy (od 17.7.2011) Rumunský šampion (od 22.10.2011)  Maďarský šampion   CHOVNÝ PES PRACOVNÍ PES 1. místo, CACT (zkoušky honičů v I.ceně. Počet bodů 228) Datum narození: 23.7.2005  Barva srsti: Tricolor  Druh srsti: Krátká,...

—————

Alimet z Brány Krušnohoří

Alimet z Brány Krušnohoří
  mamka Hagyho Datum narození: 18. 6. 2001 Barva srsti: Tricolor Druh srsti: Krátká, tvrdá Poznámka: Fenečka, které říkáme „ještěrka“, má neuvěřitelný temperament, trošku ostražitá, žárlivá na ostatní, ale milá ke štěňatům i k dětem. Na výstavě výborná. Barvářské zkoušky honičů v III....

—————

Triumph Tergy

Triumph Tergy
taťka Hagyho - Rakouský champion - Švýcarský champion ČLP/BEA/2612/02 tricolor DKK 0/0, 40cm výb. r. CACT KBHZ I.c Datum narození: 29. 3. 2001 Barva srsti: Tricolor Druh srtsi: Krátká, tvrdá Poznámka: Pejsek nádherného „exteriéru“. Neustále ve výborné kondici a nejobdivovanější z...

—————